Ne vždy se stane žena mámou záměrně. Občas se stane nějaký průšvih, díky kterému otěhotní a už není cesty zpět. Tedy ano, jediná cesta zpět je potrat. Rozhodně si ale nemyslím, že by slečny v mladém věku chtěly podstoupit něco takového. Častokrát jsou do toho nuceny jejich rodiči. Rozhodně v tomto okamžiku hraje rodina těhotné slečny velkou roli. Když už se slečna rozhodne si dítě nechat, naskytla se nám tu další otázka –
Bude na to sama nebo při ní bude stát i otec dítěte?
Tady to velmi záleží na psychice daného muže. Někteří jsou samozřejmě schopni se toho chopit a stát se hlavou rodiny i v brzkém věku. Ale kde načerpá během tak krátkého života nějaké schopnosti a vědomosti, které může dále předávat dítěti? Neříkám, že každý muž není v mládí připraven mít dítě – mluvím zde o věku např. 17-20 let -, jen u tohoto vždy záleží velmi na tom, jaký má člověk povahu.
Když už se rozhodnou si dítě nechat, zvládnou oživit sebe a do toho i jejich potomka?
Tohle není nijak dáno a je velmi potřeba, aby si to každý před početím rozhodl. Pokud oba rodiče ještě studují, je zde rozhodně větší riziko, že to nezvládnou, a nakonec toho všeho budou litovat. Ovšem pokud mají oba nějakou stálou práci, která jim vynáší natolik, aby mohli přijmout dalšího člena rodiny, není tu nic, o čem by měli váhat. Přece jen, když už víte, že čekáte dítě, všechny problémy jdou za hlavu a myslíte jen na to, až se narodí a budete ho moci držet na rukou.
Protože existuje něco lepšího? Dle mého názoru je potomek to nejkrásnější, co můžeme v životě dokázat. Založit rodinu, usadit se a vědět, že se nám tím život změní o 100%, je to nejkrásnější, co nás všechny v našem životě může potkat. Ovšem zvládnout to vše – jak psychicky, tak fyzicky – to je další věc. Musíme si proto být jisti, zda to vše zvládneme a nebudeme za nějakou dobu živořit.
