Velká část milovníků moří a mořského rybolovu míří s větší oblibou do severních moří. V jejich vodách se cítí mnohem lépe než v přeplněných turistických oblastech. Dávají přednost klidu. Co ale může zdánlivě klidné, hluboké severní vody obývat? Co se z jejich hlubin může vynořit? Může to být velikánská krakatice, ale také kraken! Že jsou to jen báchorky? Historky vyprávěné, aby vystrašily nezkušené „suchozemce“? Možná ano, možná na tom něco je!
Dle některých zpráv býval obří hlavonožec nazývaný kraken vídán u norských a islandských pobřežích. Informace o něm byly mezi námořníky ke slyšení od dávných časů. První zprávu v písemné podobě nám zanechal z 1. poloviny 18. století biskup Erik Pontoppidan. Psal o tom, jakou měl tento tvor obrovskou ničivou sílu. Údajně dokázal svými ohromnými chapadly uchopit a potopit do hlubin moře celou válečnou loď. Také psal o velice nebezpečném způsobu lovu některých norských rybářů. Ti značně riskovali, když lovili tzv. „nad krakenem“. Ryby před ním prchaly do jejich sítí a měli tak větší úlovky. Autor též tvrdil, že tuto gigantickou příšeru si pozorovatelé často pletli s ostrovem. Tím by se dala vysvětlit skutečnost, že na některých mapách byly zakresleny ostrovy, které „jsou vidět jen příležitostně“.
V 18. století lidé neznámého tvora nazývali a zobrazovali jako velikánskou chobotnici. To vedlo k názoru, že Pontoppidan popisoval také chobotnici. Zkušení námořníci, kteří tyto i jiné mořské tvory dobře znali, ale vodního obra považovali za něco jiného, jiný druh živočicha. Především pro jeho značné rozměry. Od mořských hadů popisovaných v severské mytologii se prý také dost lišil. Některé staré popisy zvláštní stvoření připodobňují spíše k velrybě nebo obrovskému krabovi. Někdy je jeho existence spojována dokonce s bájnou Atlantidou. Její obyvatelé ho měli stvořit a využívat jako zbraň k ochraně před vetřelci.
Každý si tedy můžeme vybrat, čemu před svou plavbou uvěříme!
